Díky návštěvě redaktorky Petry Markové na kurzu tkaní a předení
ve Věcově u Nového Města na Moravě si zde můžete přečíst článek
z regionálního vydání deníku MF Dnes
Vysočina:
Chalupou nyní znějí kolovrátky
Věcov - V útulně
zrekonstruované chalupě ve Věcově na Žďársku, kterou farmáři a chovatelé
ovcí Kadeřávkovi pronajímají k ubytování, vrní dva kolovrátky.
Na jednom z nich se právě učí příst třiadvacetiletá
Veronika Hričovská, která na Vysočinu na speciální kurz v tkaní a
předení ovčího rouna přijela až z Nové Pece v Pošumaví.
"Nejtěžší je udržet to tak, aby si kolovrátek bral
přesně tolik vlny, kolik je třeba, a aby se vlákno nemotalo za prsty,"
vysvětluje mladá přadlena. Na to, že za kolovrátkem sedí pouhých deset
minut a vlastně poprvé v životě, si ale vede celkem slušně. Tedy
do okamžiku, než spřádané vlákno praskne.
"Hodně jste to držela na jednom místě a nepouštěla
na cívku. Taky byl hodně natažený poháněcí řemínek," vysvětluje Daniela
Linhartová, která Veroniku a také devět dalších zájemců, mezi nimi i
jednoho muže, zaučuje. Kurz trvá až do neděle.
Veronika Hričovská své dovednosti uplatní v ekologickém projektu. "Budeme dětem předvádět stará řemesla," vysvětluje žena.
Předení žádá cvik
Ovládnout předení chce trochu cviku. "Nejdůležitější
je otáčet kolem a udržet ho v pohybu. A důležité také je, aby se člověk
naučil vytahovat vlákno z česance. To pak určuje sílu spředené nitě,"
říká Linhartová. Vlákna, která se spřádají, musí mít délku aspoň pěti až
sedmi centimetrů, aby šlo předení bez obtíží.
Kurz předení ve Věcově se koná od roku 2003. "Dělám
jarní a podzimní běhy, a to pro začátečníky i pokročilé. Učíme se prát a
česat surové rouno, barvit ho přírodními barvivy i speciálními látkami
určenými pro vlnu a pak samozřejmě příst a tkát," vypočítává vedoucí
kurzu.
U bubnové česačky, strojku, který z vlny odstraňuje
nečistoty a nedokonalosti, stojí jedenačtyřicetiletý Pavel Klevcov.
Se svou ženou Janou přicestoval z Velkých Svatoňovic v Podkrkonoší. Doma
chovají ovce a vlnu by chtěli dále zpracovávat. To se přijeli naučit
do Věcova.
"Zkoušel jsem už česat a příst," přiznává muž. A
s jakým úspěchem? "Učím se, člověk to musí dostat do ruky," krčí
s úsměvem rameny.
Jeho žena, třiatřicetiletá Jana, se zase spolu
s Gizelou Jarabicovou z Břeclavi snaží navázat osnovu na jednoduchém
tkalcovském stavu. "Tak dobře, vrchem, pak dospodu a nesmíme zkřížit,"
přeříkává si pětapadesátiletá Gizela Jarabicová postup.
Učím se, abych mohla učit
"Učím se tkát a příst, abych to pak mohla učit ostatní
v našem integračním centru v Břeclavi," říká Jarabicová, proč na kurz
přijela.
Kurz v tkaní a předení si svoje zájemce najde. Daniela
Linhartová podobné pořádá i na jiných místech republiky, a jak říká,
zájem o vlnu se zvyšuje.
"Více lidí dává přednost přírodním materiálům
před těmi syntetickými. Vlna má navíc výborné vlastnosti. Je pružná,
nekrčí se. Je také hygroskopická, tedy dokáže sát vodu a pohltit
vlhkost, a to až čtyřicet procent. Znáte to, když máte na nohou mokré
vlněné ponožky, nestudí vás to. Z vlny se také dobře voda odpařuje,"
vysvětluje Linhartová.
Jak dodává, vlněné výrobky vyrobené ručním zpracováním
nemohou cenou zřejmě konkurovat stánkovému zboží, ovšem najdou si je
lidé, kteří upřednostňují kvalitu.
PETRA MARKOVÁ
Přidáno 20. 5. 2006
