Jsem ráda, že mám několikrát do roka příležitost setkávat se s dětmi v Evropském výtvarném centru pro postižené děti Sněženka ve Smržovce v půvabném údolí Jizerských hor. Jezdí sem nejen postižené děti, ale i děti z dětských domovů a diagnostických ústavů.
Život postižených dětí bude vždy provázen různými omezeními, nikdy
nebudou moci svých cílů dosáhnout bez vnější pomoci. Nemají pokaždé
možnost zabývat se činností, která by je zcela uspokojovala a o kterou
by veřejnost projevovala výraznější zájem. Přitom je pro jejich vývoj
důležité, aby dosahovaly hmatatelných výsledků, které by se objevovaly
na výstavách, ve sdělovacích prostředcích, v tvorbě kalendářů a jinde.
Kdo z nich pozná v dětství smysluplnou práci, úspěch, uznání a dobrý
pocit z vykonaného díla, bude k obdobným prožitkům směřovat vlastním
přičiněním i později a postaví se aktivně k životu, což je nezbytným
předpokladem pro pozdější samostatnost.
Pro takové děti nemá naše společnost vždy pochopení, nerozumí plně
obtížnosti jejich života a nemá je obvykle za rovnocenné partnery. Mnozí
přispějí těmto dětem jen tehdy, když se to společensky hodí a sluší,
nebo se tím vykupují sami před sebou. Ve skutečnosti však nechtějí být
osudem postižených obtěžováni.
Tato problematika není v České republice obecně známa a někteří lidé
k ní zaujímají vyhýbavý postoj. Je to logický výsledek vývoje v minulé
době, kdy v naší republice byly tyto děti odsouvány do ústraní.
Lubomír Vejražka
Přidáno 9. 11. 2004
Žádné komentáře:
Okomentovat