Návštěva Nového Zélandu
Od konce října do půlky listopadu 2009 jsme se poprvé po deseti
letech našeho podnikání s vlnou podívali na Nový Zéland. Při
příležitosti oslav 75. výročí založení společnosti Ashford Handicrafts ltd.
jsme byli jako jediní evropští spolupracovníci pozváni panem Richardem
Ashfordem a jeho manželkou Elizabeth na tuto významnou událost,
mimochodem mezi dalšími 140 hosty slavnostní večeře byli také člen
parlamentu a primátor Ashburtonu.
Dalšími významnými hosty byly paní Anne Field, Margaret Stove, Jo Reeve, Rowena Hart, Margaret Mecchia
a řada dalších. Tato slavnostní večeře byla zároveň poděkováním všem,
kteří se podíleli na chodu a rozvoji společnosti, zaměstnancům i
zahraničním spolupracovníkům. Většina zaměstnanců je s firmou Ashford
spojena řadu let, někteří zde pracují 16, 28 nebo i 30 let.
Necelé tři týdny našeho pobytu na Novém Zélandu byly nabité pestrým
programem, tak na nějaké zvykání si na o 12 hodin posunutý čas nebyl
čas.
První den v podniku nás Richard Ashford osobně provedl jednotlivými
úseky výroby a seznámil nás se svými zaměstnanci. V následujících
pracovních dnech jsme se s řadou lidí z Austrálie, Anglie a Spojených
států i Nového Zélandu účastnili workshopů a individuálních kurzů
pokročilých technik předení, tkaní, barvení a plstění u světově
uznávaných lektorek a autorek knih Margaret Stove, Jo Reeve a Margaret
Mecchia, navštívili jsme ateliér paní Anne Field v Christchurch, autorky
mnoha knížek o předení a tkaní, a v neposlední řadě jsme absolvovali i
sérii lekcí s lektorkami "naší" firmy Ashford, s paní Nicolou Bota a
Kate Sherratt. Nejvíce informací jsme ale získávali od svých úžasných
hostitelů, Elizabeth a Richarda Ashfordových, s nimiž jsme byli v denním
styku a kteří s námi trávili veškerý svůj volný čas i o víkendech, kdy
nám ukazovali krásy Jižního ostrova.
Chovatel ovcí si na Novém Zélandu musí připadat jako v pohádce. Jedete
autem po silnici mezi mořským pobřežím a nádhernými horami
připomínajícími Vysoké Tatry a silnice je po obou stranách lemována
pastvinami s trávou, jaká se hned tak nevidí. Tráva je totiž uměle
zavlažovaná, jak jsme se později dozvěděli, počítačem řízenými zcela
automatickými pojízdnými systémy (na kilometrech pastvin nepotkáte ani
živáčka). Obrovské travnaté plochy jsou oddělovány cca 8 - 10 metrů
vysokými živými ploty nebo běžnými ohradníky. Tyto pastviny jsou
víceméně rovnoměrně zaplněny tisíci ovcí, kam oko dohlédne, dokud jsme
to neviděli, nedokázali jsme si to představit. Ovce nemají žádné
přístřešky, jsou rovnoměrně rozptýlené, žádný bača, žádní pastevečtí
psi.
Na první farmě v horách, kterou jsme navštívili hned první den našeho
pobytu, Middle Rock Farm, se o 6000 ovcí plemene Corriedale starají
celkem tři lidé (Bruce a Lyn Nell s dcerou). Ovce z jedné ohrady
do druhé zahánějí terénním autem. Evidenci ovcí vedou, ale uhynulé jehně
neřeší, o to se postará jestřáb, ostatně dravce jsme viděli i docela
zblízka.
Shodou okolností se právě v době naší návštěvy konala v Ashburtonu, kde
jsme bydleli, zemědělská výstava, kterou jsme si pochopitelně nenechali
ujít. Výstava byla velmi zajímavá a ve všech ohledech předčila naše
očekávání.
Kromě několika ovčích farem jsme navštívili také farmu, kde se
specializují na chov lam, a zemědělce, který kromě chovu 400 ovcí
pěstuje hlavně černý rybíz, travní semeno a obilí. Na různých cestách
jsme viděli také stáda hovězího dobytka, lam a pasoucí se koně.
Nezapomenutelným zážitkem pak byla návštěva farmy v horách (nad jezerem
Lake Heron), kde chovají ovce Merino a kde díky extrémním podmínkám
způsobeným nadmořskou výškou (v zimě až -20 stupňů Celsia) mají ovce
vysoce kvalitní vlnu.
Co se týče stříhání ovcí, každý farmář má vlastní střihačské vybavení,
jednotliví střihači si nosí pouze vlastní hlavice a při jejich příchodu
jsou již ovce připravené ke stříhání majitelem stáda. Ostříhaná vlna se
třídí do čtyř skupin, majitel zpravidla disponuje lisem, kterým plní cca
180kg žoky. Střihač ostříhá za den průměrně 200 ovcí.
Návštěva Nového Zélandu pro nás byla nezapomenutelným a úžasným
zážitkem, jak díky nádherné přírodě, tak díky seznámení se spoustou
zajímavých a milých lidí, a doufáme, že nikoliv posledním.
Daniela a Pavel Linhartovi
Přidáno 1. 12. 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat